PŘÍBĚH O MIZEJÍCÍCH A PŘICHÁZEJÍCÍCH DRUZÍCH

LOSOS: SOUSED, CO SE VRACÍ OD MOŘE

Změny ve složení živočišných i rostlinných druhů jsou v české přírodě častější, než si myslíme. V dnešní době k tomu dochází především díky lidské činnosti. Znečištěné řeky vedly například k ústupu perlorodky říční jen na pár míst v republice a ohrožený druh motýla jasoň červenooký žije zas pouze na jediné lokalitě u Štramberka… O ohrožených druzích slyšíme relativně často, ale v našich silách je i těmto slabším sousedům pomoci. Hezkým příkladem je losos. Druh, který z našeho území zmizel ve 30. letech 20. století kvůli soustavě jezů postavených na Labi v Německu a severních Čechách. Od roku 1998 však Český rybářský svaz a ochranářské organizace, včetně Beleco, vysazují mladé lososy a podílejí se na jejich návratu. Každým rokem se několik dospělých jedinců vrací na území Českého Švýcarska. Změna je život, je přirozená a není třeba se jí vždy děsit. Stačí se nad ní jen občas zamyslet.

OBMĚNA DRUHŮ JE PŘIROZENÁ

Druhou stránkou mince je, že některé zásahy člověka umožňují výskyt druhů, které bychom tu jinak neměli. Věděli jste třeba, že labutě v Česku původně nežily? Objevily se zde původně proto, že je začali vysazovat šlechticové na jezírka u svých sídel. Ve volné přírodě se labutě vyskytují až od 60. let 20. století. V jiných případech je však lidské obohacování druhového složení spíše na škodu. Příkladem může být norek americký, který uprchnul z mnoha kožešinových farem, usazoval se ve volné přírodě a vytlačoval své původní české kolegy, konkrétně norka evropského. Tento původní druh se tak do české přírody nemůže vrátit.

VĚDĚLI JSTE, ŽE… LOSOS OBECNÝ PATŘIL DO KONCE 19. STOLETÍ K BĚŽNÝM DRUHŮM V ČESKÝCH ŘEKÁCH? LOSOSI TÁHLI NA NAŠEM ÚZEMÍ LABEM A ODROU A LABSKÁ POPULACE BYLA V RÁMCI EVROPY SPECIFICKÁ VELKOU DÉLKOU TAHU NA TZV. TRDLIŠTĚ – AŽ 1300 KM DO SEVERNÍHO MOŘE!

Domů