PŘÍBĚH O DŮLEŽITOSTI MOZAIKY V ČESKÉ KRAJINĚ
MODRÁSEK: SOUSED, KTERÝ SI TO UMÍ ZAŘÍDIT
U rostlin a živočichů stejně jako u lidí platí, že každý soused má rád to svoje – někdo třeba hory, jiný zelené louky a podobně. Ovšem pro sousedství jako celek je podstatné, aby krajina nabízela každému to jeho! Proto je nejvhodnějším vzorem pro českou přírodu mozaika: sousedství různorodých typů krajiny, ve kterých si každý druh může najít to své. A to ideálně tak, aby mezi různými typy krajiny nebyly velké vzdálenosti. Koneckonců – i my lidé přece chceme mít blízko do zaměstnání či do místa, kde si obstaráváme snídani či večeři nebo kde se bavíme. I když v naší situaci je tím místem v jednom případě třeba supermarket či v dalším hospůdka…
I NAŠI SOUSEDÉ POTŘEBUJÍ CESTOVAT KRAJINOU
V posledních 70 letech došlo v české krajině k velkým změnám, které vedou ke ztrátě její rozmanitosti. Česko bývalo poseto drobnou mozaikou polí, luk a hájů, kde hospodařilo mnoho subjektů, každý dle svých potřeb a možností. Pak ale přišla kolektivizace a podobně jako již dříve v lesích, tak i v nezalesněné krajině se rozšířily velké plochy málodruhových porostů. A tak v dnešní krajině převládají plantáže smrků, kukuřice, řepky, produkční louky… Od devadesátých let se zrychlil také opačný proces – spousta míst byla člověkem opuštěna. Zarůstají a dařit se na nich může jen pár druhům. Z české krajiny zmizelo mnoho míst, kde mohla příroda prospívat v celé své bohatosti a kráse. Navíc jsou produkční plochy pro mnoho druhů vlastně pouští, přes kterou se špatně cestuje, protože v ní nejsou žádné oázy v podobě přírodě bližších míst. A organismy krajinou cestovat potřebují, protože jejich domovy se mění – holá půda zarůstá, řídké trávníky rostou, křoví se mění v les, a naopak, křoví je vysekáno, louky pokoseny…
NÁROČNÁ CESTA I PRO TY, KTEŘÍ UMÍ LÉTAT ČI DOBŘE BĚHAT
Najít vhodný domov a vůbec se k němu dostat řeší mnoho našich „nelidských“ sousedů. Zajíci kdysi využívali pole jako úkryt před nepřáteli, třeba myslivci, i jako restauraci. Ovšem řepková a kukuřičná pole jim moc potravy neskýtají, blížící se predátory ve vysokém porostu nevidí a silná mechanizace sklizně či užití chemie jim také nedělají dobře. Proto zajíce dnes často můžete spatřit v blízkosti měst, kde je klid i potrava. Podobně koroptev – ta ke svému životu potřebuje meze, neobhospodařované okraje polí či pozdě sečené louky, kde se může dobře schovat i najít dostatek potravy. Při současném konvenčním zemědělském hospodaření ale i tyto důležité střípky z mozaiky krajiny neúprosně vypadávají a s nimi mizí i koroptev.
VĚDĚLI JSTE, ŽE…
…MODRÁSEK BAHENNÍ, RESP. JEHO HOUSENKA, ŽIJE JAKO PARAZIT V MRAVENIŠTI CELÝ JEDEN, ČI DOKONCE AŽ DVA ROKY? PAK SE HOUSENKA ZAKUKLÍ A VYHRABE Z MRAVENIŠTĚ. TAK TROCHU SOUSED SQUATER, CO ŘÍKÁTE?
Životní cyklus motýla
JAK SI POMÁHÁ MODRÁSEK A JAK MŮŽEME POMOCI MY
Pomoc s udržováním mozaiky v přírodě by od nás ocenil i soused modrásek. V tomto směru si sám nepomůže. Nepřeletí kilometrové lány řepky na jeden zátah. Náprava je jednoduchá: vrátit do krajiny prvky, které jsou malé rozlohou, ale velké svou funkcí a významem.
Ovšem následující příklad z jeho života dokazuje, že to je šikula, který si v jiných oblastech umí věci zařídit. Příroda ho totiž vybavila pozoruhodnou strategií pro přežití. Modrásek nepotřebuje pro spokojený život po anglicku střiženou louku. Stačí mu obyčejná louka, která ale musí splňovat tři podmínky: přítomnost rostlinky zvané krvavec toten, jejíž nektar dospělý motýl saje a do květů klade vajíčka. Dále modrásek potřebuje pozdní senoseč, aby stihl vajíčka naklást a aby se stihly vyvinout larvičky. A do třetice přítomnost mravenců žahavých, jen tohoto a ne jiného druhu. Modráskova housenka vábí feromonem zvědavé mravence, na nichž pak parazituje. Ti si totiž díky feromonu myslí, že našli své vajíčko, odnesou housenku do mraveniště a tam ji živí. Ona se jim přitom „odvděčí“ tím, že se navíc ještě živí jejich larvami a kuklami.
JEMNOU MOZAIKU KRAJINY OVLIVNÍ VHODNÉ HOSPODAŘENÍ ČLOVĚKA
Krajinu už nikdy do stavu z poloviny 20. století nevrátíme. Není to ale potřeba. Stačí, když v krajině alespoň někde místa pro život našich sousedů budou a mezi nimi vhodné oázy, na kterých mohou alespoň chvíli spočinout při svém stěhování krajinou.
A to jsme schopni zajistit i v rámci dnešního fungování člověka v krajině. Musíme v ní být ale přítomni a aktivně v ní působit. Můžeme velké lány přerušovat mezemi a travnatými pruhy. Můžeme vytvářet a udržovat aleje, květnaté pruhy kolem silnic. Můžeme mít motokrosové dráhy či paintballová bojiště. Nebo nebudeme všechny lesy pojímat jako smrkové monokultury. Příkladů by se našlo ještě více, ale společné jim je to, že jsou různorodé. Tak docílíme toho, aby krajina byla zase jemná, pestrá mozaika.