PŘÍBĚH O VLIVU LIDSKÉHO
HOSPODAŘENÍ NA ČESKOU PŘÍRODU
ROHÁČ: SOUSED, KTERÝ SE UMÍ PRÁT
Hospodaření člověka má na přírodu neoddiskutovatelný vliv. A to překvapivě nejen negativní, je nejsilnějším procesem, který ji utváří! O tom by mohl vyprávět svůj příběh náš soused roháč obecný. Největší evropský brouk se kvůli zintenzivnění lesního hospodaření raději odstěhoval z lesů. Přizpůsobil se a s novou situací se dokázal poprat. Dnes jej potkáme spíše na procházce po parcích než v klasických lesích.
ČLOVĚK A PŘÍRODA SE POTŘEBUJÍ NAVZÁJEM
Lidské hospodaření ovlivňuje českou krajinu již po tisíciletí. Soužití je tak dlouhodobé, že se člověk a příroda potřebují navzájem. Například orchideje jsou dnes závislé na pravidelném sečení luk lidmi.
Díky určitému vlivu člověka je naše příroda bohatší: do lesních porostů se nám například podařilo dostat nové druhy dřevin či lučních druhů jako třeba koukol nebo vlčí mák. Na druhou stranu… v době průmyslové revoluce působení člověka na přírodu rostlo a čím dál více se začaly projevovat negativní dopady. Ve 20. století pak aktivity člověka směrem k přírodě vyvrcholily odvodňováním krajiny, masovou zemědělskou a lesní činností apod. Pokud bychom tedy měli z historie našeho soužití s přírodou vyvodit nějaké poučení, bylo by to: pestrá příroda nemiluje extrémy v lidské činnosti. Ani příliš intenzívní využívání krajiny, ani její opouštění. Potřebuje lidskou přítomnost v míře rozumné a co nejrůznorodější.